Bylo to jedno z těch rán na začátku sezóny, kdy slunce svítí, ale asfalt je ještě studený a ve stínu to klouže už jen pohledem. V garáži stojí BMW R1200 GS, připravené jako tichý parťák, který nic neslibuje nahlas. Jen čeká, až otočíte klíčkem.
Balím věci bez velkého přemýšlení. Do horního kufru jde to, co chci mít po ruce. Nepromok, rukavice navíc, nabíječka, doklady. Do bočních kufrů oblečení a věci na večer. Všechno má místo. Žádné „kam jsem to dal“, žádné přehrabování na parkovišti.
Město a první test trpělivosti
Než se dostanu ven z města, je to klasika. Semafory, tramvajové koleje, auta, co mění pruh bez blinkru, a dodávka, přes kterou nevidíte vůbec nic. Tady se ukáže, jestli je motorka nervózní, nebo klidná.
>>>Doporučujeme
Moje BMW GS je v tomhle zvláštně „civilní“. Vzpřímený posed vám dává přehled, široká řídítka páku a když potřebujete otočit na úzké ulici, rejd je přesně ten typ detailu, který si zamilujete až ve chvíli, kdy ho máte. Neřeším, jestli vypadám dobře. Řeším, že se mi jede snadno.
Dálnice je nuda, která umí bolet
Po městě přijde přesun. Dálnice není romantika, je to logistika. A logistika je o tom, jestli vás motorka unaví dřív, než vůbec začnete „jezdit“.
Nakonec je ale tenhle úsek překvapivě snesitelný. Ne proto, že by to byla limuzína, ale protože ergonomie mojí motorky dává tělu klid. Ruce nejsou přetížené, záda nejsou zlomená, hlava není celou dobu v boji s větrem. A když se zvedne boční vítr, motorka se většinou nerozhodí tak, jak to umí lehčí stroje. V tu chvíli si uvědomíte, že stabilita není jen pocit. Je to energie, kterou vám motorka nebere.
První déšť na cestě
Za hranicemi se počasí zlomí. Ne bouřka, jen vytrvalý déšť, který z krajiny udělá šedý film a z každé zatáčky malou otázku. V takových chvílích se nehraje na hrdinu. Hraje se na rezervu.
Moje motorka působí, že má pořád něco v záloze. Pneumatiky se drží, podvozek žehlí rozbitý asfalt a elektronika je jako tichý dozor. Neřve na vás, jen občas jemně připomene, že fyzika je pořád šéf. Nejedu „na hraně“, ale jedu klidně. A klid je v dešti největší luxus.
V horách se ukáže, že výkon není všechno
Když se silnice začne zvedat, změní se i rytmus. Zatáčky, horizonty, krátké rovinky, výhledy. V horách se často ukáže, že nejde o to mít nejvíc koní, ale mít motorku, která je čitelná. Takovou, která vám v náklonu nevypráví drama a při brzdění nepřekvapuje.
Mám dobrý pocit, že mě motorka opravdu pomáhá. Je stabilní, drží stopu a když uděláte drobnou chybu, třeba později zabrzdíte, zvolíte horší stopu, přidáte plyn na špinavém výjezdu, většinou máte čas to srovnat. Je prostě skvělé, když je motorka postavená, aby vám dávala jasnou zpětnou vazbu.
Šotolina k vyhlídce
Pak přijde ta situace, kterou zná každý cestovatel. Cedule na vyhlídku, poslední dva kilometry po šotolině. Nic extrémního, ale dost na to, aby se silniční motorka začala tvářit uraženě.
Na GS je to přesně ten moment, kdy si řeknete: „Aha.“ Nejedu Dakar. Nehledám adrenalin. Jen nechci, aby mě dva kilometry horší cesty otočily zpátky. A GS vám dá pocit, že můžete pokračovat bez stresu. Stojíte pak nahoře, koukáte do údolí a dojde vám, že fenomén není o tom, že lidi chtějí jezdit v terénu. Je o tom, že chtějí svobodu neřešit, jestli cesta náhodou nebude horší.
Večer v cizím městě
K večeru přijedu do města, kde to neznám. Únava už je znát a přesně tehdy se dělají chyby. Parkování je těsné, všude auta, dlažba klouže, turisté chodí, jako by měli oči jen na výlohy.
A tady se vrací to, co zní banálně, ale dělá to obrovský rozdíl. Kufry, pořádek, rutina. Zaparkuju, vezmu vnitřní tašku, zamknu, jdu. Neřeším, jestli mi někdo sáhne do věcí, neřeším, co nechám na motorce. Mám pocit, že to mám v ruce. BMW GS není jen o jízdě, je o tom, jak snadné je cestovat.
Druhý den ráno
Ráno vstanu a tělo není rozbité. To je možná největší kompliment, jaký můžete motorce dát. Ne že je krásná, ne že je rychlá, ale že vám dovolí pokračovat. A když se na cestě něco změní, počasí, plán, nálada. GS se tomu přizpůsobí, místo aby vás trestalo.
A tak se z toho stane fenomén. Ne jedním heroickým momentem, ale stovkou malých situací, kdy motorka udělá správnou věc. Je stabilní, čitelná, pohodlná, praktická. Je to stroj, který vás nenutí dokazovat, že na něj máte. Spíš vám říká: „Pojď. Jeď. Uvidíš.“
